Před lety jsem převzala organizaci školy čínských bojových umění mistryně Zhai Hua. Když jsem se se shifu potkala, taiji a čchi-kungu se v Čechách věnovalo stále více lidí. Věřila jsem, že čínské učení o pěstování vnitřní síly zde padne na úrodní půdu a cítila jsem velkou příležitost využít své marketingové zkušenosti a peníze k podpoře něčeho prospěšného. A tak jsme s bývalým partnerem, který u shifu cvičil, investovali do rekonstrukce továrenských prostor v Holešovicích a s pomocí jejich dalších asistentů jsme otevřeli školu Zhai Hua Wushu Institute.

Z otevření školy v prosinci 2010.

Mistryně Zhai Hua cvičila a učila původní sestavy wushu, některé z nich byly staré stovky let. Tradice, již mistryně nesla, i její osobní charisma nám pomohly školu velmi rychle vystavět. Otevírali jsme nové a nové kurzy taiji, které začínali výukou čchi-kungu. Mladší generace cvičila zase shaolin kung fu. Pořádali jsme kurzy v týdnu, víkendové akce v Praze i v přírodě, letní zájezdy k moři, oblíbené večeře s čínskými specialitami, výpravy do Číny a spoustu dalších akcí, které měli Čechům přiblížit čínský jazyk, umění, kulturu a tradiční čínskou medicínu. Školu pravidelně navštěvovali malé děti, dospělí i senioři a vše vypadalo moc slibně.

 

Síla tradice a otec Zhai Hongyin

Shifu Zhai Hua se svým otcem, mistrem Zhai Hongyin

Velký vliv na dění u nás měl otec mistryně: mistr Zhai Hongyin. Sám měl vlastní školu, kterou opakovaně otevíral a zavíral podle toho, jestli zrovna měl chuť vyučovat Čechy. Mistr učil slavnou tisíce let starou sestavu Sedmi hvězd, kterou se někdy uvolil vyučovat, někdy „vyvolené“ odkopl s pocitem, že „hází perly sviním“. Fáze vyučování střídaly fáze pohrdání. Přišlo mi to tehdy jako čínský blázinec, byla jsem ráda, že hlavou naší školy není „pan otec“ a radši jsem se držela stranou.

Navzdory tomu na mne Mistr Zhai dělal dojem, že podstatě čínského umění skutečně rozumí. Základem každého jeho rozhodnutí bylo, „jestli proudí čchi“, rozhodoval u nás o všech důležitých termínech dle čínské astrologie a veškeré symboly posuzoval podle „energie“, kterou přivolávají. Fascinovalo mě to a zároveň iritovalo, protože rozhodování podle „čchi“ nejde úplně dobře racionálně zdůvodnit.

Filosofie konzervativní tradice

Starý mistr Zhai, stejně jako další učitelé naší shifu, byli nositeli přísné a konzervativní tradice výuky wushu. Implicitní filosofii, kterou se všechno ve škole řídilo, bych shrnula takto:

Čchi-kung nebo taiji se naučíte tak, že přesně napodobujete mistra. Svému mistrovi jste úplně oddaní a posloucháte ho. Mistr nic nevysvětluje. Vnější nápodobou formy se poctivým a dlouhodobým cvičením dostanete k tomu, že pocítíte „čchi“ a účinek cvičení.

Možná to zní jako z dobrého kung fu filmu, ale v českém prostředí 21. století to tak romantické není. Tato filosofie stojí na hodnotách a přesvědčeních, která dnes už nemají takovou váhu, jako v tradičních kulturách. Čím se tradiční výuka vyznačuje?

  • Čím je něco starší a původnější, tím je to pravdivější a lepší
  • Kvalita dané věci se opírá o autoritu tvůrce, ne o obsah, který se předává
  • Učíme se napodobováním a učení nelze ani změnit, ani zpochybňovat

My, Evropané, nemáme disciplínu na to, abychom cvičili alespoň hodinu denně něco, čeho smysl nechápeme. Těžko věříme v nějakou energii „čchi“, pokud s ní nemáme konkrétní zkušenost. A výsledky chceme rychle, či nejraději hned, což čínský učitel nechápe a vykládá si to tak, že žák není hoden jeho výuky.

Vyprázdněná tradice

Tehdy jsem marketing školy postavila právě na této filosofii, hodnotách a přesvědčeních. Byla jsem mluvčím této tradice a radovala jsem se, jak tato komunikace funguje. Lidé s námi cvičili kvůli přitažlivosti shifu, zájmu o tradiční čínskou kulturu a kvůli přátelské atmosféře ve škole. Mnoho zájemců přicházelo díky exhibicím, kde shifu a její nejlepší žáci předváděli krásu forem, které se u nás mohli naučit. Z nostalgie zde uvádím pár fotek z období slávy naší školy 🙂

Sestava chen tai ji s mečem

Talentovaná dcera shifu a dětské kurzy wushu

Z exhibice Zhai Hua Wushu Institute v r. 2011

Domnívala jsem se ale, že krásné formy a působivé sestavy nejsou tím hlavním, proč lidé čchi-kung, taiji či shaolin cvičí. Představovala jsem si, že to důležité je účinek samotného cvičení, tedy že jsou lidé zdravější, klidnější a vyrovnanější a že dokážou zvládat velké výzvy díky posílení těla a ducha, které cvičení přináší. Shifu jsem však znala  zblízka a řekla bych, že ona sama účinky cvičení teprve objevovala. Důraz kladla na správné držení těla, na postavení kloubů, na vysvětlení původní funkce pohybu v boji. Z toho mělo proudění energie přirozeně plynout. Zkrátka, o čchi se moc nemluvilo, jeho vnímání či nevnímání bylo niterným prožitkem jednotlivých žáků.

Těžko říct, jak by se škola s tímto způsobem výuky vyvíjela dále a jestli by žáci došli svého porozumění cvičení, které přejímali napodobováním vnějších forem. Shifu se chtělo učit pořád méně a méně, zajímali ji jiné obchodní příležitosti a najednou přišla s nápadem, že si otevře restauraci. Snažila jsem se tehdy pochopit a hledat důvody, proč ze školy postupně odcházela, i když navenek se ji tak dobře dařilo. Dnes mohu říct snad jen to, že ji cvičení zkrátka nenaplňovalo, že v něm nenacházela vnitřní smysl.

Letní výjezd na Gargano, Itálie 2011.

Moderní čchi-kung a aktualizovaná tradice

Nalomená podezřením, jestli cvičení v naší škole opravdu „funguje“ a také ze zvědavosti jsem zabloudila v té době do jiné školy čchi-kungu s názvem Orel v hnízdě. Jejím zakladatelem je sifu Ješe Gyatso, který vytvořil moderní čchi-kung pro dnešního člověka. Nic více odlišného od nás jsem si tehdy neuměla představit.

Přišla jsem na první víkendový seminář a jeho obsah na mě působil dost eklekticky. Vypadalo to jako kombinace cvičení čchi-kungu, meditace podobné vipassaně, ale spíše ze zenové tradice, a přednášek o zdravém životním stylu. Hned poté, co jsem se zařadila k začátečníkům, a naučili nás první pozici stromu, přišel mistr a řekl, ať zvedne ruku každý, kdo nic necítí. Přihlásila jsem se. A když přidal ruky k mým, poprvé jsem ucítila, co to jakože ta životní energie je a co čchi-kung „cvičí“. To byla skutečná iniciace, na kterou nezapomenu.

Z přednášek sifu Ješe Gyatsa a Pavla Simona, hlavního českého instruktora, jsem pochopila, že existují stovky různých stylů čchi-kungu a každý vznikl v konkrétním kontextu a pro konkrétní účel. Pro člověka dnešní doby nemusí být cvičení tisíce let staré sestavy tím pravým ořechovým, protože máme zcela jiný způsob života, tempa, úroveň stresu, jiné podnebí, atd. Pochopila jsem, že předávat tradici lze i jinak, než předáváním vnějších forem. Orel v hnízdě si z tradice vzal princip práce s energií čchi a formy vytvořil nové tak, aby účinek cvičení odpovídal našim dnešním potřebám.

Konec podnikání

Po této návštěvě v cizí škole jsem se vrátila k nám do situace, že mistryně stále častěji předávala kurzy svým asistentům, kteří byli fajn, ale žáci byli navázáni na ni, takže dlouhodobě to moc nefungovalo. Nakonec shifu přesídlila do restaurace. Měli jsme školu plnou žáků, právě jsme po 2 letech splatili investici do zřízení školy, „všechno fungovalo“, akorát shifu, na které všechno stálo, ze školy zmizela. Tehdy jsem byla naštvaná a s bývalým partnerem a asistenty jsme vymýšleli, jak by šla škola „předělat“, aby fungovala i bez ní. No a nakonec jsem se rozešla se svým partnerem a udržovat školu, ze které zmizela shifu i my dva, nedávalo žádný smysl.

Všichni jsme šli dále vlastní cestou. Mistryně Zhai Hua dodnes provozuje restauraci Hua Long Zhai, kde lepí fantastické čínské taštičky. Dnes už se nezlobím, tak tam občas ráda zajdu. Někteří její žáci pořád cvičí, jiní cvičení opustili stejně jako ona. Já se nadále věnuji marketingu a touha investovat peníze do něčeho, co je prospěšné a zároveň ekonomicky výnosné, mě dosud neopustila. A co se týče cvičení, cvičím věci, kterých účinek jasně vnímám a nespoléhám na to, že to přijde léty.

2 způsoby předávání tradice

V naší škole jsem se naučila, že konzervativní způsob předávání tradice probíhá skrze napodobování mistra a učením se sestav, kterých přisvojení náleží už každému jednotlivému žáku. Tento způsob předávání je jakoby vnější, postavený na předpokladu, že k nejmenšímu zkreslení původního učení dojde, pokud nikdo nebude vůbec nic měnit. S takovým modelem předávání tradice jsem se potkala mnohokrát i v našem kulturním kontextu, kdy se věci dělají tak, jak to zakladatel řekl, popsal a učil. Velkým rizikem zde je, že se vnitřní zkušenost vytratí a předává se jen prázdná forma. Extrémním případem předáváním tradice tímto způsobem jsou muzea, kde se předávají jen mrtvé informace o tom, jak něco kdysi bylo…

Ve škole Orel v hnízdě jsem se naučila, že se učení předává skrze zprostředkování vlastní zkušenosti a porozumění a učení se formy už na tuto úvodní zkušenost navazuje. Rizikem tohoto přístupu je libovůle a ego pokračovatelů tradice, kteří si cvičení mohou výrazně předělat natolik, že se jeho původní verze vytratí.

K tomu, aby cvičení fungovalo, se dle mého dá dojít oběma cestami. Každá má své výhody i svá úskalí. Zkrátka, aby cvičení fungovalo, může vycházet z tradice, ale ti, co ho předávají, si musí osvojit jeho původní smysl a aktualizovat ho pro dnešní situaci. (Pro ty, co četli Heideggera a Gadamera, toto je úžasná ukázka úspěšného dialogu s tradicí.)

Co mě naučilo podnikání s Číňany

Mému podnikání s Číňany generace zkušenějších říká „školné“. Nejdůležitější pro mne bylo zažít na vlastní kůži, že tradice sama o sobě, pokud není předávána s osvojením si jejího původního smyslu, patří leda tak do muzea. Může mít pro nás význam jakéhosi archivního záznamu, ale kromě informace o své existenci nám už nic živého nepřináší.  Skutečný přínos může mít pro nás jedině tradice, která je předávána s porozuměním a aktualizována pro náš dnešní kontext.

Kromě toto jsem se naučila, že odlišnost jiných kultur nelze podceňovat a investovat do byznysu, který je založený na nenahraditelné osobnosti, je příliš riskantní. O marketingu jsem se naučila, že musí stavět na skutečných a pravdivých hodnotách, nemůže je nahrazovat ani vytvářet, protože sám a dlouhodobě takovou tíhu neunese. Proto dnes ve StartOnline děláme něco, čemu říkáme hodnotový marketing.